naprosto smyšlený příběh 1.díl
Nastoupili jsme do našeho auta a odjeli. Jeli jsme celkem dlouho. Zastavili jsme na zaprášeném parkovišti v lese, takový zapadákov. Bylo tam spoustu karavanů a pár aut a hlavně, hlavně dav lidí v těch podivných žlutých hábitech. Přistoupili jsme k nim. Mě se to opravdu nelíbilo. „ Á vítejte. Milí učedníci, toto jsou Joštovi, kteří se rozhodli dát se na správnou stranu.“ Pak se divně podíval na můj pentagram. Na to jsem byla zvyklá. Každý se na něj koukal s opovržením, ale u tohoto tlustého starce s krátkýma mastnýma bílýma vlasama mě to vyloženě nesedělo. Neměla jsem čas přemýšlet, přijela další rodina.
Z krásného černého sporťáku vyšla rodina a mě při tom pohledu málem vypadly oči. Pitašovi!!! Aby jste rozuměli, Tereza Pitašová byla moje spolužačka. Byla oblečená v tom hnusném žlutém hábitu, v ruce nesla brášku a za ní byli rodiče. Když mě viděla, málem upadla. „Míšo, ty taky?! Nikdy bych nevěřila, že s tím budeš souhlasit.“ „Terko, já tu jsem nedobrovolně!!“ „ Já taky!“ Pak začal znovu hovořit ten podivný chlápek. „ A toto jsou Pitašovi. Buďte na ně hodní. Můžete jít do citadely. A vy, nováčci, tady ještě zůstaňte!“
Všichni se rozešli a on tady ještě zůstal. „Vítám Vás ještě jednou milí nováčci. Musím vás požádat, aby jste do zítra přerušili všechny vaše kontakty s jakýmkoliv náboženstvím! Až se zítra sejdeme u přerodu, chci aby jste byli ateisté.“ A pak...jsme odešli.
Nyní jsem ležela ve svém pokojíku a poslouchal Cradle of Filth a bavila se s Big Bosem po ICQ. Řekl mi, ať dělám co uznám za vhodné a že pokud bude dělat problémy, můžu odejít do církve. Doufala jsem, že to nebude nutné. Nelíbilo se mi nechávat rodiče s tím maniakem, ale pro jistotu jsem si sbalila kufr. Pak mě něco napadlo. Navlékla jsem si obřadní roucho a vykonala rituál Černého svícnu. Snad mě Satan pomůže... „Míšo jedeme!“ „Mami nevadí, když pojedu s Terezkou? Musíme si toho hodně povědět o našem novém životě!“ Mamka jen krátce přikývla a já si navlékla žluté roucho, ale pentagram si vzala na sebe.
Pitašovi přijeli za okamžik. Všichni měli žluté roucho a já přemýšlela, jak se s Terkou domluvíme, když oni sedí jenom sedadlo před námi. Terka však měla všechno přesně vypracované. Zapomněla jsem totiž, že Pitašovi si nežijí zrovna špatně. Terka měla dva notebooky a my jsme si prostě psali přez ICQ. Co budeme dělat?Musím mu to říct! Je to těžké být satanistou? Není. Je to správné! Jdu do toho s tebou!! Dobře. Řekneme mu to!
Pak jsme dojeli. Chlap se na mě podíval a usmál se. Zalezli jsme s Terkou za karavan. Terka vzala pro jistotu do tašky notebook a vysílačky. Ta holka byla fakt připravená na všechno!!! „Mám mu to říct??“ zeptala jsem se. „ Jo, já to pomůžu“ odpověděla a vystoupili jsme pravdě vstříc.
„Pane? Můžu si s vámi promluvit?“ „Neříkej mi pane. Říkej mi Stvořitel. Ano můžeš.“ „Pane Stvořiteli. Chtěla jsem vám říct, že se mi ta vaše sekta vůbec nezamlouvá a co nejdříve o ní někomu řeknu. Jo a ještě něco. Se mnou je tu Satan a ne nějaký Stvořitel!!“ Už jsem ani nečekala na jeho odpověď, popadla jsem Terku za ruku a utekli jsme k silnici. Stopli jsme si auto. „Kam by jste chtěli holky?“ Chvíli jsem se rozmýšlela. „Odvezte nás na nádraží do Náchoda. Až odjedeme vlakem, zavolejte policii a řekněte že v těchto lesích se schází sekta, která zneužívá děti a krade lidem život a peníze!!!“ Muž se na mě vážně divně podíval, neřekl ale nic a hodil nás až do Náchoda. Měli jsme štěstí. Terka přinesla i peníze. Kupili jsme si jízdenky do Prahy a vydali se vstříc dobrodružství.
2.kapitola
Vystoupili jsme na hlavním nádraží. „Musíme se jít někam převléknout a domluvit se s Církví. Já ani nevím kde přesně je!“ Mlčky jsme odešli do obchodu Nosferatu. Tam se nás ujala perfektní paní. Vybrala pro nás skvělé oblečení. Mám tady fotky.
To měla Terezka. A já měla toto oblečení:
Byly jsme dokonalé satanistky. Tímto děkuji té paní. A potom mě něco napadlo. „Nemáte kontakt na někoho z církve?“ „Nač kontakt? Právě tady nakupuje párek satanistů z církve! Hej pojďte sem!“ Přišlo k nám pár lidí. Dva muži a jedna žena. Vypadali sympaticky. Promluvila jsem. „ Ave! Domlouvala jsem se dneska dopoledne s Big Bossem na tom, že pokud mě bude chtít někdo z té sekty co ní jsou rodiče ublížit, můžu zůstat v církvy. A toto je Terka, moje kamarádka, stala se jednou z nás.“ Žena si mě změřila pohledem a řekla: „ Jistě. Ty budeš Míša, co? Boss něco říkal. Pojďte s námi!“
Šli jsme s ní. „Vy nemáte auto?“ zeptala se terka. „Ne“ jednoduše odvětila žena s čenými vlasy k pasu a šaty jako ghotik. Po cestě po nás koukalo ještě více lidí než obvykle.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...FOTKU ZE STRÁNEK www.666.cz